Novinky: Slavnostní předávání cen festivalu Jeden svět 2005

Ve středu 4. května od 19:30 proběhlo ve velkém sále Městské knihovny slavnostní předávání cen letošního festivalu Jeden svět.

První cenu udělovanou na tomto večeru - Cenu Rudolfa Vrby - získal nejlepší film v kategorii Máte právo vědět. Tuto cenu udělila porota složená nikoli z filmařů, ale z lidí, jejichž osudy reprezentují lidskoprávní a společenské problémy dnešní doby. Porota Rudolfa Vrby ve složení Gheorghe Briceag (Moldavsko), Mirvari Gehramanliová (Ázerbájdžán), Jarmila Kuchárová (Česká republika), Ales Bjalacki (Bělorusko) a Hanna Chodasová (Ukrajina) se po dlouhém posuzování rozhodla udělit cenu britskému filmu Smrt v Gaze režiséra Jamese Millera, který při natáčení tohoto filmu tragicky zahynul.

Dále byla udělena Cena Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu, o níž tradičně rozhoduje porota složená z pracovníků Českého rozhlasu: Jiří Hubička, Vlastimil Hankus a Karel Fisl. Cenu předal generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík a získal ji izraelsko-francouzský snímek režisérky Michale Boganimové Oděsa Oděsa.

Diváckou cenu Plzeňského Prazdroje za film, který se setkal s největším ohlasem u návštěvníků Jednoho světa, předal zástupce našeho – již tradičního – generálního partnera Plzeňského Prazdroje Michal Kačena režiséru Martinu Marečkovi za jeho film Zdroj.

V soutěžní kategorii krátkých filmů byla udělena Cena primátora hlavního města Prahy, o níž rozhodla porota složená z ředitelů a dramaturgů prestižních mezinárodních festivalů dokumentárních filmů: Claas Danielsen (Německo), Jukka-Pekka Laakso (Finsko), Tina Lokková (Estonsko), Tine Fischerová (Dánsko) a Ilana Tsurová (Izrael). Cenu získal kamerunský snímek Druhá třída režiséra Gérarda Désiré Ngueleho, který ji během slavnostního večera osobně převzal. Porota se dále rozhodla udělit čestné uznání britsko-německému filmu Muzejní kousek režiséra Johna Smithe. Cenu předal radní pro kulturu hl. města Prahy Igor Němec.

Snímek, který získal Cenu za nejlepší režii, vybrali členové hlavní poroty ve složení Don Edkins (Jižní Afrika), Nikolaus Geyrhalter (Rakousko), Alena Müllerová (ČR), Anand Patwardhan (Indie) a Anna Glogowská (Francie). Cenu předal obchodní ředitel České televize Martin Švehla. Porota se nakonec rozhodla udělit ceny dvě, a to finské režisérce Pirjo Honkasalové za film Tři komnaty melancholie a filipínské režisérce Ditsi Carolinové za dokument Bunso - nejmladší vězeň, která cenu osobně převzala.

Členové hlavní poroty také rozhodli o Ceně ministra kultury České republiky za nejlepší film. Cenu předala náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková a získal ji norský snímek režisérky Brit Jorunn Hundsnesové Má milovaná holčička. Cenu převzala jménem režisérky Eva Wickman, chargé d'affaires velvyslanectví norského království.

Členové hlavní poroty se rovněž rozhodli udělit čestné uznání režiséru Martinu Marečkovi za jeho film Zdroj.

Součástí večera byla projekce snímku Má milovaná holčička, který získal Cenu ministra kultury České republiky za nejlepší film.

Zdůvodnění poroty Rudolfa Vrby:

K rozhodnutí nás vedly následující důvody: nesnažili jsme se žádným způsobem hodnotit, kdo má pravdu nebo kdo nese vinu na izraelsko-palestinském konfliktu, který bohužel stále není u konce. Nejdůležitější pro nás bylo, jakým způsobem vidí probíhající konflikt děti, které do něj byly bez své vůle zavlečeny a ztratily tak možnost prožít klidné dětství; některé dokonce přišly o život. Film na nás zapůsobil nejen tragicky emotivním dojmem, ale i dynamickým dějem, profesionálním přístupem režiséra a svou humánností. Autor zaplatil za tento film svým životem, a to také hrálo roli při našem rozhodnutí.

Pod silným dojmem ze zhlédnutých filmů se porota rozhodla udělit kromě ceny i dvě čestná uznání. První čestné uznání věnujeme režisérům Johannu Feindtovi a Tamaře Trampeové za film Bílí havrani, který se zabývá válečným konfliktem v Čečensku. Tento snímek nás zaujal zejména vylíčením toho, jakým způsobem může válka ovlivnit a poznamenat osudy lidí, nezávisle na tom, na které straně bojují. Konflikt v Čečensku odsuzují nejen matky bojujících dětí, ale i představitelé nevládních organizací, kteří se snaží obětem pomáhat.

Druhé čestné uznání udělujeme filmu Zabte je všechny! režisérů Raphaëla Glucksmanna, Davida Hazana a Pierra Mezeretteho. Rwandská genocida šokuje zejména svým rozměrem a mírou krutosti. Bohužel, světová veřejnost neposkytla pomoc a nezasáhla v daný okamžik v potřebné míře. Film apeluje na to, aby se lidstvo z této otřesné chyby poučilo.

Zdůvodnění poroty Českého rozhlasu:

Film Oděsa, Oděsa je působivou výpovědí o životě židovské komunity spjaté s jihoukrajinským přímořským městem. Tři různá prostředí, v nichž dokument příslušníky židovského etnika zastihuje, jsou charakterizována všemi prostředky, jimiž filmové umění disponuje. Zvuková složka v tomto celku hraje velmi podstatnou roli. Režisér využívá celé škály zvukových projevů: od autenticky snímaných zvuků přes stylizované a upravené ruchy i archivní zvuky až po hudební složku. Ta v určitých momentech funguje na principu kontrastu: melancholicky hladivá hudba se ocitá v protikladu k nevlídně drsnému prostředí, jež posmutnělé hrdiny vyprávění obklopuje. Někdy má hudba roli úsměvně ironizující, převážně ale akcentuje tesknotu, která z osudů – ať už se odvíjejí v ukrajinské Oděse, v newyorské čtvrti Malá Oděsa, či v prostředí Izraele – shodně vyvěrá. Rovněž různá jazyková prostředí, v nichž se prolínají jidiš, angličtina a ruština, jsou ve snímku využita se zřetelným smyslem pro emotivní obsah zvukové stránky jazyka. Vynikající filmové dílo s velmi zdařilou zvukovou stránkou.

Zdůvodnění poroty primátora hlavního města Prahy:

Film Druhá třída nabízí neotřelý pohled na jednu cestu vlakem, doplněný o osobní i obecné postřehy autora. Díky pečlivě voleným záběrům film zajímavým způsobem vypráví o spojitostech mezi koloniální minulostí a současností jednoho malého koutku Afriky. Čestné uznání: Zdánlivě prostý, ale zároveň velmi poctivý film Johna Smithe o sobě samém. Jedinečným způsobem k nám promlouvá o všech aspektech lidské existence ve světě, ve kterém se dokonce i ti šťastnější z nás marně snaží vyhnout odpovědnosti za následky svých činů.

Zdůvodnění hlavní poroty:

Cenu pro nejlepší film získává snímek Moje milovaná holčička (My Beloved Child). Upozorňuje na nevyslovenou, leč stále přítomnou tragédii incestu. Režisérka ve svém filmovém debutu překvapivě používá kinematografických postupů a přibližuje tak hlavní hrdinku s respektem a důstojností. Snímek může působit šokujícím dojmem - jeho hrdinka je odsouzena k sedmi letům vězení. Doufáme proto, že i udělení hlavní ceny filmu přitáhne k tomuto pochybení justice mezinárodní pozornost a povede k přehodnocení celého případu. Udělením ceny pro nejlepšího režiséra bychom rádi ocenili dva rozdílné přístupy k dokumentární tvorbě: oba však zaměřené na situaci dětí zavlečených proti své vůli do konfliktů a lidské krutosti. Ve filmu Bunso: nejmladší vězeň se jeho tvůrci podařilo vcítit se a přiblížit se dětským hrdinům, vězněným v krutých podmínkách manilské káznice. Režisér nepřistupuje k dětem z pozice dospělého, naopak je nechává otevřeně vypovídat o jejich situaci. Ve filmu se tak střídají humorné okamžiky s momenty zoufalství a beznaděje. Film Tři komnaty melancholie představuje pečlivě vystavěný dokument. Na osudech dětí zavlečených do válečné mašinerie připomíná tragédii čečenského konfliktu, na niž na své vlastní riziko často zapomínáme. Diváci jsou tímto snímkem vyzváni, aby vstoupili do světa, ve kterém jsou děti uvězněny jako v bludném kruhu násilí.

Rádi bychom rovněž udělili zvláštní uznání filmu Zdroj Martina Marečka. Snímek dokumentuje odolnost a vytrvalost místních komunit, dennodenně připravovaných o prostředky ke své obživě v zájmu vysávání světových zdrojů energie a jejich přeměny na zisk. Porota oceňuje působivost vyprávěného příběhu a jeho silnou vazbu na svět, ve kterém žijeme.