porota rudolfa vrby

Máte právo vědět je jedinečná soutěžní kategorie představující 17 celovečerních dokumentárních filmů, které originálním a kvalitním filmařským zpracováním upozorňují na neznámá nebo zamlčovaná témata týkající se lidských práv. Tyto filmy soutěží o Cenu Rudolfa Vrby. Porota udělující tuto cenu je záměrně složena nikoli z filmařů, ale z charismatických a statečných jednotlivců, kteří porušování lidských práv zažili na vlastní kůži.

Jarmila Kuchárová (Česká republika)

Jarmila Kuchárová

Jarmila Kuchárová se narodila roku 1957 v Novém Jičíně na Moravě a pochází z rodiny slovenských Romů. Ve svých 41 letech se rozhodla studovat a v roce 2003 úspěšně ukončila Evangelickou akademii v Praze, obor sociálně právní. Několik let pracuje jako terénní sociální pracovnice v neziskové organizaci Člověk v tísni. „Mé nynější povolání je mým splněným snem. Vždycky jsem si přála pomáhat lidem, kteří se v životě ocitli z jakékoli důvodu na prahu beznaděje. Odměnou za tuto práci jsou mi nové zkušenosti, což je pro mne i určitou motivací, ale především mám radost z práce, když se nám podaří naše klienty vrátit zpátky do, života´ a díky tomu třeba předat děti z ústavů zase jejich rodičům,“ říká o své práci Jarmila Kuchárová. V budoucnu se chce dále podílet na zlepšení životní situace a integrace Romů z místní komunity. Bydlí a pracuje v Chomutově.

 

Ales Bjalacki (Bělorusko)

Ales Bjalacki

Představitel běloruské opozice Ales Bjalacki pochází z vesnice Vjatsilja (Karélie, Rusko). Po studiích působil jako vědec v oblasti běloruské literatury. Je členem Svazu běloruských spisovatelů a jedním ze zakladatelů Společenství mladých literátů Tutejšyja, jehož byl v letech 1986-1989 předsedou. Od 80. let aktivně zasahuje do politiky: byl organizátorem připomínkových akcí Dziady v Kuropatech nedaleko Minsku, kde byli v letech 1937-1941 zastřeleni a pohřbeni lidé nepohodlní Stalinovu režimu. Spoluzaložil hnutí na obranu lidských práv Viasna a je i jeho předsedou. Před dvěma lety byla Viasna oficiálně zrušena, nyní funguje v ilegalitě. Ales Bjalacki byl několikrát souzen i odsouzen za organizování protestních akcí proti Lukašenkově režimu.

 

Gheorghe Briceag (Moldavsko)

Gheorghe Briceag

Moldavan Gheorghe Briceag strávil deset let v gulagu a sedm let ve vyhnanství. Po propuštění na svobodu vystudoval práva a dodnes navštěvuje soudy, aby svým spoluobčanům pomohl v různých sporech s moldavským státem a s jeho úředníky. Kromě toho se snaží pomáhat svým někdejším spoluvězňům. V minulém roce se mu podařilo zabránit, aby městská rada obnovila uprostřed Bělců Leninův pomník. V Bělcích, městě ležícím severně od Kišiněva, kde mají silnou pozici prorusky orientovaní komunisté, je Gheorghe Briceag považován za symbol, který pomáhá ovlivňovat smýšlení veřejnosti v demokratickém duchu. Vše, co dělá, činí bez nároku na odměnu. Správní rada společnosti Člověk v tísni udělila Gheorghemu Briceagovi cenu Homo Homini za rok 2004. Tato cena se každoročně uděluje lidem, kteří se významným způsobem zasadili o obranu lidských práv.

 

Mirvari Gehramanliová (Ázerbájdžán)

Mirvari Gehramanliová

Mirvari Gehramanliová absolvovala Ázerbájdžánský ropný a chemický institut, poté více než 25 let pracovala v ropném průmyslu. V roce 1996 spoluzaložila Komisi pro ochranu práv zaměstnanců v ropném průmyslu (Oil Workers Rights Protection Committee), jejíž je ředitelkou. OWRPC bojuje proti korupci a úplatkům v ropném průmyslu a vykonává veřejný dohled nad ropnými projekty v zemi. Pro zaměstnance ropných společností pořádá komise vzdělávací projekty a poskytuje jim právní poradenství. Mirvari Gehramanliová se kromě konferencí o ropném průmyslu zúčastnila také řady seminářů a konferencí týkajících se ženských práv.

 

Hanna Chodasová (Ukrajina)

Hanna Khodasová

Hanna Chodasová pracuje v neziskovém sektoru od roku 1997. Působila nejprve v Smluvní alianci pro partnerství jako poradkyně, od založení Všeukrajinské sítě lidí žijících s HIV (PLWH) v roce 2003 je její programovou ředitelkou. Všeukrajinská síť PLWH usiluje o důstojný život lidí nakažených HIV/AIDS a poskytuje jim psychologickou, sociální, poradenskou a právní pomoc. Organizace pokrývá osmnáct ukrajinských regionů a registruje na 13 tisíc HIV pozitivních klientů.

 

Rudolf Vrba

Rudolf Vrba

Rudolf Vrba je osobnost mimořádné síly a odvahy. Narodil se jako Walter Rosenberg ve slovenských Topoľčanech. V osmnácti letech byl zatčen a dva roky prožil v polských koncentračních táborech Majdanek a Osvětim. Z Osvětimi v roce 1944 se spoluvězněm Alfredem Wetzlerem utekl. Za celou dobu existence tábora se to podařilo jen hrstce vězňů. Vrba a Wetzler to dokázali a nejen pro sebe: okamžitě, ještě v úkrytu, sepsali podrobné svědectví o masovém vyhlazování lidí v táborech. Jejich Zpráva patří k základním dokumentům druhé světové války a dnes je uložena v F. D. Roosevelt Library v New Yorku, ve vatikánských archivech a v jeruzalémském muzeu Jad Vašem.
Na podzim roku 1944 se Walter Rosenberg přidal k partyzánskému oddílu a pod krycím jménem Rudolf Vrba bojoval proti nacistům až do osvobození. Jméno si již ponechal. Po válce vystudoval chemii na Pražské technické univerzitě. Působil jako vědec a univerzitní profesor: napsal víc než padesát vědeckých knih a statí. Několik publikací napsal rovněž o holocaustu, o kterém také přednášel. Svědčil u soudu s nacistickými zločinci a jeho zkušenost z války byla zachycena v dokumentárních filmech včetně legendárního snímku Clauda Lanzmanna Shoah. Sám svůj příběh z války popsal v knize Útek z Osvětimi. Je vyprávěním o člověku, který dokáže čelit osudu za jakýchkoli, i zcela bezvýchodných okolností. „Zlo činí ten, kdo se zlu jakkoli podává: ať aktivně, nebo pasivně, ať jako nástroj, nebo jako pozorovatel, nebo jako oběť. Za jistých okolností je zlem i nevědomost.“ To je poselství nezlomného člověka Rudolfa Vrby.