Proč hokejový zápas uteče tak rychle, a hodina němčiny tak pomalu? Jsou všechny vteřiny života stejně dlouhé? Co kdyby čas neexistoval? Tyto a další otázky si klade teenager Thijs.

Dvanáctiletý John a jeho mladší sestra Angelina se stali sirotky. Stejně jako mnoha jiným dětem v Zambii jim rodiče zemřeli na AIDS. Podle místního zvyku se jejich výchovy ujímá strýc. Ten nyní Johnovi a Angelině vypráví pohádky a zpívá, ale přesto je zřejmé, že čas dětství náhle skončil.

Holandská dívka Julliette se snaží pomoci své o mnoho let starší kamarádce Sece. Ta utekla během války z Bosny, nyní žije v Nizozemsku a nemá dostatek peněz na návrat k rodině. Julliette nejprve sama a později s pomocí spolužáků uspořádá různá vystoupení a za získané peníze Sece letenku koupí.

Otec Roxany byl odsouzen za pašování drog a uvězněn. Roxana otevřeně vypráví o svých pocitech, o tom, jak těžké to pro ni bylo. Nyní je otec zpátky, mohou být opět spolu a ona říká: „Jestli začneš pašovat znovu, nikdy ti to neodpustím.“

Naomi žije sama se svou maniodepresivní matkou. S těžkostmi, které jim oběma tato nemoc přináší, se umí vypořádat a přijímá je jako nevyhnutelnou skutečnost. Upřímně hovoří o svých pocitech, běžných radostech i o obavách z dědičnosti nemoci.

„Když zjistíš, že jsi gay, měl bys to ostatním říct hned,“ říká student Kristopher a vychází přitom z vlastní zkušenosti. Jak jeho odlišnost přijali rodiče? Co si myslí spolužáci?

Jako kousky skládačky do sebe zapadají obrázky ze všedního dne dvou sedmiletých dívek, které vedou velmi odlišné, a přitom v mnohém podobné životy. Jejich rodiny pocházejí z Indie, ale zatímco Reshma stále bydlí v indickém Góa, Olivia se narodila v Kanadě. Dokument vytváří pomyslný most mezi životy těchto dívek, které mají stejné kořeny, ale žijí na opačném konci světa.

Rozvod rodičů změnil nevlastním sourozencům Kimberlymu a Andries úplně život. Ten je nyní naplněn neustálým cestování mezi dvěma domovy, navazováním nových kontaktů, hledáním odpovědi na otázku „Kam vůbec patřím?“ a zvykáním si.

Pro děti žijící na ulici v tanzanském městě Singida je každý den bojem o přežití. Jen na pár z nich se usmálo štěstí a mohou žít v útulku zřízeném zahraniční humanitární organizací. Jen pár z nich má šanci na lepší budoucnost.