| |
|
|
Společnost Člověk v tísni každoročně uděluje cenu HOMO HOMINI osobnostem, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů. V loňském roce převzala cenu trojice významných obhájců lidských práv a demokratických a náboženských svobod ve Vietnamu Thich Huyen Quang, Thich Quang Do a Nguyen Van Ly. V předchozích ročnících byla cena udělena například Jihoafričanu Zackie Achmatovi, který s velkým osobním nasazením rozpoutal kampaň za snížení cen léků proti AIDS v zemích třetího světa, předsedovi Demokratického svazu Kosova a pozdějšímu nejvyššímu představiteli Kosova Ibrahimu Rugovovi za nenásilnou opozici proti jugoslávskému režimu, kubánskému křesťanskému disidentu Oswaldu Payá Sardiňasovi nebo členu ruské Státní dumy Sergeji Kovaljovovi za mobilizaci veřejného mínění proti válce v Čečensku.
|
|
Cenu HOMO HOMINI za rok 2003 získává Nataša Kandić.
Správní rada obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni při České televizi uděluje cenu Homo Homini za rok 2003 Nataše Kandić a bělehradskému Centru pro humanitární právo. Cena je udělena za dlouholetou obranu lidských práv a za osobní statečnost při objasňování zločinů proti lidskosti spáchaných na území bývalé Jugoslávie. Člověk v tísni oceňuje zejména vytrvalý odpor k nacionalismu, snahu o řádné vyšetření válečných zločinů a o spravedlivé odsouzení konkrétních viníků.
Nataša Kandić nepatří v Srbsku mezi nejpopulárnější ženy. Byla nazývána čarodějnicí, prostitutkou, dostává množství nenávistných emailů a nedávno musel být zrušen televizní pořad, kde vystupovala, z důvodu hrozby bombovým útokem. „To prostě patří k mé práci,“ říká 57letá Kandić, která pracuje v Centru pro humanitární právo v Bělehradě a dodává: „Nemyslím si, že tito lidé nenávidí mě, je to spíše poselství, které předávám.“ Více než 10 let zveřejňuje informace o zločinech a porušování lidských práv spáchaných srbskými jednotkami během balkánského konfliktu. V roce 1992 zveřejnila detailní reportáž o etnických čistkách a hromadném znásilňování žen v Bosně. V roce 1999 svojí pozornost zase obrátila k válečným zločinům, spáchaným srbskými vojáky v Kosovu. I přes výhružky pokračuje dál ve svém boji za potrestání lidí, zodpovědných za válečné zločiny.
|  |  |
|
